Na Bílé vodě stojí nová dřevěná zvonice. Stejně tak jako blízký kovaný kříž připomíná zaniklé vesnice Smolnice a Nové Chalupy. Zvonici při vzpomínkovém aktu v rámci sobotní svatovavřinecké pouti představil starosta Patrik Pizinger a městský historik Miloš Bělohlávek. Zvonice nese původní zvon z roku 1827, který se podařilo zachránit ze Smolnice těsně před jejím zničením. Do Chodova se vrátil v loňském roce.

Smolnický zvonek. Byl odlitý v Chebu v roce 1827, což dokládá nápis na jeho plášti, který zní "Gegossen in Eger 1827". Nápis je rozdělen reliéfem světce, kterým je pravděpodobně svatý Václav, patron českých zemí. Zvonek visel od svého odlití až do roku 1968 v kapličce v obci Smolnice, odkud jej odvezl - a před jistým zničením tak zachránil - pan Jiří Troup, syn tehdejšího ředitele chodovské základní školy.

Celou událost popsal takto:

"Na podzim roku 1968 mě požádal náš soused pan Krieger, který pocházel ze Smolnice, jestli bych mu odtamtud nepřivezl brusný kámen. Říkal, že jich tam muselo hodně zůstat a že ho snad u nějaké chalupy najdu. Dal mi na něj velký proutěný koš a tak jsem pro něj jel na kole do Smolnice. Když jsem tam dorazil, viděl jsem, že po prázdných chalupách chodí ruští vojáci pod dozorem svého důstojníka a vybírají si, co potřebují. Nejspíš to byli ti, kteří měli tábor mezi Mírovou a Počerny. Měli samopaly a nechtěl jsem se s nimi vůbec potkat. Zajel jsem dál ke statku, u kterého byla kaplička, a tam jsem uviděl viset zvon. Napadlo mě, že bych ho měl odvézt a zachránit ho před zničením, než ho dá někdo do sběrny, nebo ho vezmou ti vojáci. Věděl jsem, že tahle vesnice již brzy nebude existovat, že tam bude odkaliště. Vzal jsem tedy zvon do toho proutěného koše, přikryl ho větvemi, zavěsil jsem ho na řídítka kola a pěšky jsem s ním došel do Chodova.
Je to zvláštní, jako by mě pro ten zvon poslal pan Krieger. Myslím si, že se ani moc nezlobil, že jsem mu ten brusný kámen nepřivezl."

S využitím textu: město Chodov