Je sobota 10 hodin dopoledne a od chodovské hasičské zbrojnice vyjíždí mikrobus s 16 účastníky zájezdu napříč českou a moravskou zemí směr Mikulov. Po známé „ER šestce“ jsme pak po novém pražském obchvatu minuli hlavní město a pokračovali po dálnici směr Brno a Mikulov. Počasí i dopravní situace nám přály a po čtvrté odpoledne jsme dorazili k penzionu v Mikulově a chystali se na hlavní program dne – návštěvu klasického vinařského sklípku v srdci vinařské oblasti. Při krátkém přesunu do sklípku jsme obdivovali architekturu malých pohádkových staveb – „řadovek“ sklípků. Na uvítání nám vinař Ing. Pavel Mayer představil chuť směsi několika odrůd bílého vína.

 

Mnozí z nás možná čekali bujarou zábavu doplňovanou hrou na kytaru, zpěvem, ujídáním dobrot ze stolu a neustálým doplňováním lahodného vína z mikulovského sklípku a někteří se této vize snad i trochu obávali. O to milejší bylo překvapení, které nám mikulovský vinař připravil.

Po krátkém občerstvení jsme byli seznámeni, jak taková degustace vína bude probíhat. A pak jsme se přesunuli do podzemí. Už samotný průchod okolo soudků s vínem, tisíce lahví lahodného moku až do svíčkami osvětlené Rotundy připravil pro chodováky tajemnou atmosféru plnou očekávání. Mistr svého řemesla neustále překvapoval rozmanitými druhy bílého vína obohacenými popisem chutí a veselými zážitky z dřívějších degustací. Kvalita vín se postupně stupňovala a vyvrcholila ochutnávkou téměř půlstoletí starého archivního vína z roku 1962. Následovala krátká exkurze do světa moravských červených vín, opět s patřičným vysvětlením rozdílů v chuťovém požitku.

V nejlepším se má přestat, a tak i degustace skončila tam, kde měla skončit, aby na ní zbyly příjemné vzpomínky. Jedinečný relaxační zážitek vhodně načasovaný na noc, která se prodloužila změnou času o jednu hodinu, pak účastníci zájezdu využili každý po svém (odpočinkem, procházkou či návštěvou dalších vyhlášených míst Mikulova). Ráno jsme se rozloučili s vinařským mistrem, a jako vzpomínku si někteří z nás odvezli vzorky lahodného vína. Poznali jsme úplně jiný svět poctivé práce, jejíž výsledkem jsou špičkové produkty, které jsme měli tu čest vychutnat. Jedinou stinnou stránkou výpravy pak bylo to, že jsme se museli vrátit domů (řada z nás by si jistě pobyt v příjemném prostředí Mikulova ráda prodloužila), a s tím spojené protřepání našich těl při cestě po českém tankodromu v podobě D1.

Poděkování pak patří krom mistrovského vinaře pana Mayera také přátelům, kteří tento báječný zážitek pro členy sboru zorganizovali. Myslím, že za většinu účastníků výpravy mohu konstatovat, že akce se povedla a budeme na ni dlouho vzpomínat.