V pátek 25. března, poslední pracovní den, přesně podle stanoveného plánu školení pro tento rok, proběhlo další školení zásahové jednotky. I když astronomické jaro již nastalo, jsou teploty ráno pod nulou a tak si většina příchozích dává na zbrojnici svou oblíbenou kávu. Velitel začal se školením, kde hlavním tématem byla oblast identifikace nebezpečných látek. UN kód, Kemler kód, Diamant, Hazchem, R-věty, S-věty, P-věty, H-věty, bezpečnostní značky, třídy nebezpečnosti, značení CLP, nařízení Evropského parlamentu a Rady o registraci, vyhodnocování, schvalování a omezování chemických látek (REACH). Velitele jednotky doplňoval velitel družstva, který má platné osvědčení technika chemické služby a v základních bodech informoval členy jednotky o problematice ionizujícího záření.

Dalším rektorem byl příslušník HZS Karlovarského kraje z územního odboru Sokolov vedoucí oddělení IZS a služeb mjr.Bc. Petr Jermakov, který pokračoval v tématu nebezpečných látek s prezentací několika skutečných zásahů v našem územním odboru Sokolov. Školení přerušil signál pageru a systému Jay pro poplach chodovské jednotce hasičů. Poplach krátce po desáté hodině dopolední vyhlásilo Krajské operační a informační středisko HZS s informací, že hoří v jedné z hal místní firmy situované v areálu bývalé sklárny. K zásahu se připravuje jedno družstvo a nasedá do CAS 24 T815 TERRNo1. Jež než stačí vyjet od zbrojnice, vyhlašuje KOPIS poplach i druhé družstvo s CAS 20 T815 TERRNo1.

První vůz odjíždí k místu zásahu a my co pojedeme druhým „truckem“ se rychle oblékáme do zásahových oděvů. Usedám na místo velitele zásahového vozidla a po kontrole naplněnosti všech míst, dávám pokyn řidiči k odjezdu k místu události. Zároveň odesílám radiostanicí status „1“ – výjezd na KOPIS a také zapínám dálkově výstražné světelné zařízení „semafory“ u hasičské zbrojnice. Odjíždíme se zapnutým modrým majákem na střeše, a jelikož je dopolední silniční provoz v Chodově trochu silný, používám také k upozornění řidičům, že jede vozidlo s právem přednosti v jízdě, takzvané trumpety. Klukům vzadu dávám pokyn vystrojit se dýchacími přístroji a ani nemusím zdůrazňovat, že si mají vzít nomexové kukly. Jsou to všichni zkušení hasiči. Projíždíme okolo vlakového nádraží a již vjíždíme do areálu bývalé sklárny.

Žádný kouř není zatím vidět. Najíždíme hlavní komunikací až k poslední budově a zařazujeme se za první cisternu. Na místě již jsou také strážníci městské policie s vozidlem Škoda Yeti a hlídka Policie ČR s vozidlem Škoda Octavia. Nařizuji svému družstvu sesednout a vyčkat příkazů, které převezmu od velitele zásahu. Z prvního hasičského „trucku“ je zatím připraveno dopravní vedení k rozdělovači a dva hasiči si připravují útočný proud od rozdělovače z košů. Hlásím se veliteli zásahu a v té chvíli chápu, proč na výjezdovém lístku nejsou uvedeny další jednotky podle poplachového plánu. Velitel zásahu mě oznamuje, že se jedná o prověřovací cvičení jen pro chodovskou jednotku a informuje mě o tématu cvičení. Zároveň mě předává velení u zásahu a stává se řídícím cvičení. Dávám se tedy do práce. V první řadě zjišťuji od vedoucího pracovníka počet osob, které ještě nejsou mimo zasažený objekt. Dále se informuji, jestli jsou v zasažené budově nějaké nebezpečné látky nebo předměty. Především se zajímám o tlakové láhve. Jsem informován o druhu a množství materiálu, který firma skladuje a zpracovává.

Jelikož mě vedoucí pracovník informuje, že před příjezdem hasičů byl uzavřen hlavní uzávěr plynu i elektřiny a o místě vzniku požáru, vydávám příkaz první průzkumné skupině provést průzkum bojem s vytvořením pěnového proudu „C“ k hašení v prostoru haly v hlavní technologické části a zároveň vysílám druhou průzkumnou skupinu k provedení evakuace tří osob v sociální části objektu.

Evakuace se daří velmi rychle. Vydávám rozkaz dvěma hasičům druhého družstva vytvořit druhý útočný proud od rozdělovače na střechu budovy k ochlazování střešní konstrukce a provádění průzkumu. Strojník druhé cisterny obdržel na počátku zásahu pokyn, že má provést doplňování vody do první cisterny, ale v tuto chvíli hlásí poruchu na čerpadle vozidla. Jelikož vím, že mě na místo již žádné další jednotky nepřijedou, nařizuji zbytku jednotky provést dálkovou dopravu hadicemi od požární nádrže umístěné u vjezdu do areálu. Zanedlouho je čerpadlo opraveno a druhá cisterna odjíždí na čerpací stanoviště. Dva členové ve spolupráci se strojníky rozvinují dvanáct hadic „B“ a připojují půlspojku poslední hadice v dopravním vedení na hrdlo hlavní zásahové cisterny.

V tento okamžik ukončuje řídící cvičení a všichni cvičící jsou shromážděni u jednoho z vchodů do podniku. Je proveden malý výklad o činnosti firmy a následuje prohlídka hal. Před odjezdem je provedeno krátké vyhodnocení cvičení. Všechno použité vybavení je uklizeno do zásahových vozidel a kluci se osvěžují studenými nápoji. Usedám tentokrát na pozici řidiče a po odeslání kódu typické činnosti „5“ – odjezd na základnu se po dopnutí mého bezpečnostního pásu vydáváme dopoledním městem zpět na zbrojnici.

Na dojezdu na stanici se ještě provede kontrola uložení všeho použitého vybavení, strojníci vypíší knihu jízd a já odcházím telefonovat na KOPIS kde sděluji údaje, které požaduje operační středisko po každém výjezdu jednotky. Dále pokračuje školení jednotky ve stanovených tématech a ve stanoveném čase je březnové školení chodovské zásahové jednotky ukončeno.